O osudu lidstva v nejbližší budoucnosti rozhodne nevyhlášená, ale zcela reálná válka mezi americkým impériem a Ruskem a Čínou. Oba gigantické a nesmírně mocné národy jsou vnímány a považovány za nepřátele, přičemž jeden z nich se již zapojil do zástupné války s Amerikou na Ukrajině a druhý je ohrožen a vyprovokován americkou politikou vůči Tchaj–wanu.

Riziko skutečně katastrofální války je na Ukrajině větší, protože pohrdá mírovými jednáními a Impérium a jeho spojenci z EU/NATO dodali velké množství zbraní, které Ukrajině umožňují pokračovat v boji navzdory strašlivým ztrátám. Ze všech indicií, včetně válečnických oficiálních prohlášení, je zřejmé, že Amerika a EU/NATO chtějí, aby konflikt pokračoval donekonečna, a předpokládají, že je to možné, i když tomu tak není.

Rusko, které po desetiletí deklarovalo své odhodlání nedovolit, aby na jeho hranicích byly rozmístěny nepřátelské síly, nabídlo návrh vzájemných bezpečnostních ujednání, který by uspokojil jak jeho, tak Ukrajinu a který byl impériem zesměšněn a odmítnut. Předešlo proto masivnímu útoku ukrajinských sil na ruské etnické oblasti v Lugansku/Doněcku, které osm let bombardovaly a těžce poškozovaly, tím, že zahájilo takzvanou speciální vojenskou operaci na obranu těchto oblastí, kterou Putin nazval.

Krátkodobé cíle této operace měly určitý úspěch, ale odpovědí na ně byla velká eskalace síly ze strany Ukrajiny, kterou podporovalo a financovalo Impérium a jeho spojenci. To změnilo pravidla hry pro Rusko, které poté přistoupilo ke stažení a posílení svých sil a údajně se chystá zahájit masivní ofenzívu, které napomůže masivní a rozsáhlé zničení ukrajinských elektrických a energetických kapacit, aby ukončilo odpor a válku.

Předpokládáme–li, že je to pravda, je otázkou, jak Impérium a jeho spojenci zareagují. Dvě zřejmé možnosti jsou, že napomohou obrannému ústupu Ukrajiny a její kapitulaci, což by znamenalo velkou ztrátu tváře a ponížení, nebo že Amerika vstoupí do války a postaví se Rusku s jednotkami NATO a možná i vlastními. To by znamenalo konec řízené zástupné války a eskalaci války všeobecné. Je přinejmenším možné, že tváří v tvář totální ruské ofenzívě by se Impérium složilo při vyhlídce na strašlivé náklady v krvi a dolarech, které by opozice musela vynaložit, ale zdá se to nepravděpodobné vzhledem k jeho monomanické posedlosti zničit Rusko a striktnosti jeho slibu, že se dočká ukrajinského „vítězství“.

Pokud americké impérium v důsledku hrubé hlouposti nebo zaslepené pýchy vyvolá rozsáhlou evropskou válku – což by se v případě nasazení amerických vojsk a zbraní stalo –, nelze předpovědět, jak velký požár by mohl vzniknout. Jakmile je válka jednou zahájena, vyrývá nepochopitelné obrazce, které jsou daleko za hranicemi lidských možností. Atmosféra pohřbeného nepřátelství, která obklopovala složitý uzel triviálních přehmatů a z nich plynoucích katastrof, jež vedly k první světové válce, je toho krásnou ilustrací. Národy, ztracené v mlze propagandy a pýchy, nedokážou předvídat následky a operují s arogancí, která se teprve mnohem později utopí v krvi.

Není důvod očekávat, že se americké impérium poučí ze svých četných neúspěchů a porážek, zejména proto, že všechny tyto děsivé debakly přispěly k obohacení válečné mašinérie, která je Ozem za oponou Impéria. V žádné z amerických válek, počínaje Koreou, nešlo pouze o vítězství na bojišti. Větším cílem, který se skrýval za jingo propagandou, bylo vydělat obrovské množství peněz pro Válečnou mašinerii, toxického mozkového červa, který řídí Impérium po celý náš život.

V případě otevřené války mezi Říší a Ruskem, kterou budou obě strany považovat za existenční boj o přežití, nemůže existovat horní hranice násilí, za kterou by ani jedna z nich nešla. To zajišťuje, že pokud jedna ze stran utrpí neúnosné škody a bude ve smrtelném nebezpečí, že válku o život prohraje, téměř jistě se uchýlí k použití nejsilnějších zbraní, které má k dispozici, tedy jaderných.

Důsledky jaderné války pro lidstvo jsou nedozírné a nemá smysl o nich spekulovat. Jisté je, že by se jednalo o katastrofu, jakou náš druh v historii nezažil, a že by její dopad na lidstvo a přírodu mohl znamenat zánik života na Zemi.

Jadernou válku nelze považovat za jednorázovou událost, která po svém ukončení nemá žádné trvalé následky. Ukončení jaderné války, bez ohledu na to, co zůstane ze života, když válka skončí, bude pouze začátkem kaskádovité řady katastrof, které vyvolá. I ty jsou nepředstavitelné, ale princip příčiny a následku znamená, že jsou nevyhnutelné. Pokud zbytky lidského a jiného života přetrvají i po takové válce, její účinky na fyzický svět účinně dokončí masové vymírání života.

Je možné, že žádný z těchto scénářů soudného dne nenastane. Vlády, dokonce i impéria, mohou být schopny rozumných a rozumných rozhodnutí, zejména aby odvrátily svou vlastní zkázu. Jak však ukazuje historie, je obvyklé, že taková opatření přijímají spíše po katastrofě než před ní. Přesto je to možné.

Historie učí, že hybnost událostí má obrovskou sílu, sílu setrvačnosti, popsanou v zákonech pohybu. Plány lidí u moci jsou váhavé nebo impulzivní a obvykle špatně zdůvodněné. Ve vypuknutí válek se často projevovala děsivá nevyhnutelnost, která ukazuje, jak málo mají národy kontrolu nad svými osudy. Platí to jak pro vlády jiných států, tak pro říše. V tomto případě to znamená, že nelze vymyslet řešení, které by nezahrnovalo určitý kompromis všech stran, Impéria a Ukrajiny i Ruska. Zda je to reálně možné, bude záviset na jejich schopnosti pochopit, co odmítnutí nalézt řešení přijatelné pro obě strany předznamenává.